Albánská republika
Překrásné a divoké hory, hluboká jezera, rozvaliny antických měst. Vysoká zločinnost, obrovská chudoba, nevybuchá munice, minová pole. To vše je Albánie - neklidná, místy velmi nebezpečná, ale nádherná země.
státní znak
Republika e Shqipërisë, Shqipëria (Země orlů)
rozloha28748 km2
hlava státuprezident Bamir Topi
polit. systémparlamentní republika (prezident volen členy parlamentu - tzv. lidového shromáždění)
územní uspořádánízemě je rozdělena do 12 krajů (qark), kraje pak dále do 36 regionů (rrethe). Hlavní město Tirana má zvláštní status.
hlavní městoTirana
jazykalbánština
náboženství, církvemuslimové (převážně sunnité) asi 70% populace, ortodoxní křesťané (20%), katolíci (10%)
čas, časová pásmaGMT + 1
měna1 lek (ALL) = 100 qindarek
elektrický systém220V 50Hz
tel. předčíslí00355
aktualizováno: 15.05.2008 | nahoru
doklady, víza
Občanům ČR, držitelům cestovních pasů, je umožňován bezvízový přístup ke všem druhům cest. Maximální délka pobytu bez víza je 90 dní během 180 denního období. Pro cizince neplatí přihlašovací povinnost, pouze v případě žádosti o dlouhodobý nebo trvalý pobyt se žadatel musí obrátit na ministerstvo veřejného pořádku Albánské republiky. Při vjezdu vozidla do Albánie je třeba na hraničních přechodech vyžadovat od albánské policie "potvrzení o vjezdu vozidla", které se musí odevzdat při výjezdu ze země.
Albánie: ambasáda, zastupitelský úřad země v ČR:
Velvyslanectví republiky Albánie, Pod Kaštany 22, 160 00 Praha 6; tel: 233 370 594, fax: 233 313 654, 233 313 655; e-mail: alembprg@mbox.vol.cz; úřední hodiny: 09:00 - 12:00 (Pondělí, Středa, Pátek)
zastoupení ČR v zahraničí:
Velvyslanectví Tirana, Ambasada e Republikes Cekise, Skanderbeu Rruga 10, Tirana, Albania, tel. 00355/42/234004, 232117, fax: 00355/42/232159, e-mail: tirana@embassy.mzv.cz, web: www.mzv.cz/tirana
aktualizováno: 15.05.2008 | nahoru
zdraví
Situace se příliš neliší od ostatních balkánských zemí. Největším problémem mohou být infekční onemocnění spojená se špatnou hygienou. V závislosti na cestovním itineráři, osobních rizikových faktorech a délce pobytu se doporučuje uvažovat o očkování proti hepatitidě typů A a B a tyfu, samozřejmostí je očkování proti tetanu. Vhodné je vézt s sebou léky proti průjmu a žaludečním obtížím. Mezi ČR a Albánskou republikou není sjednána dohoda o bezplatném poskytování zdravotní péče. Na dobu pobytu v AR je proto žádoucí sjednat si zdravotní pojištění v České republice.
aktualizováno: 15.05.2008 | nahoru | zobrazit/skrýt podrobnosti »»
Update 02/2002 - Ke konci ledna 2002 hlásil Úřad pro ochranu zdraví v Pristině 496 nakažených tularémií. Od vypuknutí kosovské epidemie v listopadu 2001 dosud žádný z nemocných nezemřel.
Důležitá telefonní čísla
rychlá lékařská pomoc - 127, 253364, 222235
dopravní policie - 126, 234875, 226801 linka 3234
policie - rychlý zásah - 129, 226801 linka 3428
hasiči - 128, 223333, 351891
bezpečnost
V posledních 10 letech se bezpečnostní situace postupně zlepšila a s výjimkou odlehlých horských oblastí je v současnosti na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích. Zvýšené opatrnosti je třeba při pobytu v horských oblastech podél hranice s Kosovem, Černou Horou a částečně Makedonií. Na kosovsko-albánské hranici je dosud odminováno cca 80% území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99; v některých místech minová pole zasahovala až 17 km do albánského vnitrozemí. (informace MZV ČR)
aktualizováno: 15.05.2008 | nahoru
přírodní podmínky
Albánie je převážně hornatou zemí. Pobřežní nížiny přecházejí velmi prudce v páteřní horské pásmo severozápadně - jihovýchodního směru. Albánské hory patří do dvou horských systémů - jejich severní část Dinárkým Alpám (které přesahují z jugoslávské republiky Černá Hora), jižní část je řazena k pohoří Pindus, pokračující dále na území Řecka. Nejvyšší horou Albánie je Korab (2764 m).
Nejdelší albánskou řekou je Drin, pramenící v Srbsku. Dalšími významnými řekami jsou Seman a Škumbin. Řeky mají převážně horský charakter, protékají hlubokými údolími a stržemi. Díky morfologii je velmi vhodné jejich využití pro výrobu elektrické energie.
Klimatické podmínky závisí zejména na nadmořské výšce. Pobřežní nížiny mají téměř středomořské klima se suchými horkými léty, zimy jsou deštivé, mírné. Pro horské oblasti je obecně typické vysoké množství srážek (v zimě sněhových), často doprovázených bouřkami.
aktualizováno: 01.11.2005 | nahoru
historie
Historie Albánie a albánců je vlice dlouhá, sahá ještě před éru vlády Římské říše v oblasti středomoří. Prvním národem obývajícím region dnešní Albánie byli Illyrijci. Původní obyvatelé postupně žili pod řeckým, římským, slovanským, otomanským a opět slovanským vlivem, přesto se je nikdy nepodařilo úplně asimilovat a zlikvidovat jejich řeč a kulturu.
aktualizováno: 01.11.2005 | nahoru | zobrazit/skrýt podrobnosti »»
Dnešní Albánci jsou potomky Ilyrijců, kteří obývali jižní Balkán dlouho předtím, než se sem dostali řekové, římané a slované. Původní obyvatelé žili v malých skupinách (kmenech), které se začaly sdružovat pod jednotnou správu pod řeckým vlivem. V druhém století př.n.l. existovalo na území Albánie již několik illyrijských "království". V té době se prudce rozvíjelo římské impérium. Albánské území se jevilo jako vhodné předpolí pro další expanzi na východ a tak roku 229 př.n.l. vyslal Řím první expediční sbory. Albánie se stala illyrijskou provincií na dalších 600 let.
Roku 395 n.l. se římská říše rozpadla na dvě poloviny - říši západořímskou a východořímskou (byzantskou), jejíž součástí se stala i dnešní Albánie. Díky stěhování národů byla celá oblast Illyrie od 5. století pod vlivem nájezdů Vizigótů, Hunů a Ostrogótů, v 7. a 8. století se zde usadilo velké množství Slovanů, kteří z velké části původní illyrijské obyvatelstvo asimilovali (oblast dnešního Slovinska, Chorvatska, Srbska, Bosny a Hercegoviny). Obyvatelé jižních částí Illyrie však asimilaci úspěšně vzdorovali a uchovali si svou kulturu i jazyk. Od 8. století je tento region znám jako Albánie.
Zhruba od poloviny 15. století byla Albánie formálně v područí otomanské říše. Fakticky však otomanská moc sahala pouze do příbřežních oblastí, lidé žijící v horách se neustále bouřili, odmítali povinnou vojenskou službu, neplatili daně. Aby bylo zabráněno dalším nepokojům, bylo celé území podrobeno násilné islamizaci. Do konce 17. se stal islám náboženstvím téměř 70% obyvatelstva (zejména kvůli vysokým daním uvaleným na křesťany :-). Moc otomanského impéria začala slábnout ke konci 19. století, kdy došlo k obrození albánské řeči a kultury a vzniklo hnutí, jehož cílem byla samostatnost albánců. Touha po nezávislosti se projevila nejen u albánců, což vedlo k první balkánské válce, kdy se proti otomanské říši postavily armády srbů, řeků a bulharů. Otomanská říše se rozpadla a Albánie prohlásila svou samostatnost. Zástupci států jednající na mírové konferenci po ukončení první balkánské války (Británie, Německo, Rusko, Rakousko, Francie a Itálie) nezávislost Albánie přijali, avšak díky politickým tlakům albánských sousedů byly hranice určeny tak, že Kosovo (území na severu Albánie) připadlo Srbsku a oblast Kamerie připadla Řecku. Téměř 50% obyvatelstva, kteří se pokládali za albánce tak zůstalo mimo území nového albánského státu. Čímž bylo zaděláno na problémy, které balkánem zmítají dodnes.
Během 1. světové války bylo území Albánie střídavě okupováno vojsky Rakouska, Francie, Řecka a Chorvatska. Po válce byla snaha vítězných mocností (Británie, Francie a Itálie) rozdělit albánské území mezi jeho sousedy (Chorvatsko, Řecko). Tento návrh byl však americkým presidentem Wilsonem vetován a tak byla roku 1920 Albánie přijata do Společenství národů. Po začátku 2. světové války po té, co nacistické Německo okupovalo Jugoslávii a Řecko byly regiony Kosova a Kamerie připojeny zpět k Albánii. Tento stav trval až do konce roku 1944, kdy se němci z oblasti stáhli a hranice se vrátila do původního stavu. Po druhé světové válce se k moci (za vydatné pomoci soudruhů z Jugoslávie) dostali komunisté, vedení Enverem Hodžou. Došlo ke znárodnění průmyslu, další industrializaci, likvidaci soukromého zemědělství (velkostatkáři) a kolektivizaci. Albánská politika a ekonomie se stala závislou na pomoci Sovětského svazu. Hodžovi však politický vývoj evropských socialistických zemí nevyhovoval (pokládal jej za málo revoluční) a po určitých politických roztržkách se SSSR byly zpřetrhána veškerá pouta s touto zemí a politická orientace byla roku 1961 převedena na komunistickou Čínu. Tento stav trval až do roku 1978, kdy Čína odmítla další podporu albánskému průmyslu. Albánie se tak stala politicky i ekonomicky nejizolovanější zemí Evropy. Pád socialistického zřízení v ostatních evropských zemích na počátku 90. let 20. století vedl k pádu "komunismu" i v Albánii (1991).
V roce 1997 vypukly v zemi závažné nepokoje, které způsobily faktický rozpad albánského státu. Velká část zbraní a munice z vojenských skladů skončila v rukou civilistů. Ve volbách, které proběhly po částečné stabilizaci situace ve stejném roce, porazila do té doby vládnoucí Demokratickou stranu Albánie Saliho Berishi (PDSh) Socialistická strana Fatose Nano (PSSh).
Krize v Kosovu v roce 1999 posílila zahraničně politickou pozici Albánské republiky. Vstřícnost k řešení dopadů krize v sousedním Kosovu se projevila především v krátkodobém přijetí cca 500 tisíc kosovských uprchlíků a v poskytnutí albánského území pro činnost jednotek NATO. Odměnou byla nezanedbatelná finanční pomoc USA a zemí EU v následujících letech, což však na vnitropolitické scéně přispělo jen ke krátkodobému utlumení rozporů mezi vládnoucí stranou (PSSh) a opozicí (PDSh) i uvnitř obou těchto bloků.
V červnu až srpnu 2001 proběhly parlamentní volby, ve kterých znovu zvítězila PSSh (se svými koaličními partnery získala 89 míst ve 140 členném parlamentu). Průběh a výsledek voleb polarizaci albánské politické scény vyostřil. Kvůli různým nedostatkům proběhly celkem v pěti kolech. Poslanci opoziční PDSh jejich konečné výsledky zpochybnili a až do ledna 2002 bojkotovali zasedání parlamentu
Vnitropolitická a především ekonomická situace v Albánii zůstává v důsledku tíživého historického dědictví velmi složitá v poměru k evropským standardům. K přetrvávajícím problémům patří vedle obtížné vnitropolitické situace a ekonomické zaostalosti absence politické kultury, obtížná vymahatelnost práva, kritický stav v soudnictví, lhostejný až netečný postoj většiny občanů k politickému dění v zemi, extrémně nízká životní úroveň obyvatelstva, absence komunální politiky, energetická krize, trvalá tendence k emigraci, složitá bezpečnostní situace, vysoká korupce, rozvětvená síť organizovaného zločinu, zanedbané životní prostředí.
Životní úroveň obyvatelstva zůstává v evropském měřítku zdaleka nejnižší. Chudoba má vzrůstající trend (cca 25% obyvatel Albánie žilo v roce 2001 pod hranicí bídy ). I přes určité zlepšení situace v ekonomické oblasti v posledních letech žije v Albánii stále mnoho rodin pod hranicí chudoby. Mnoho albánských rodin nemá dosud přístup k takovým potřebám, jako jsou např. voda, zdravotnická zařízení, topení nebo vzdělání. Každý třetí Albánec žije v chudobě a polovina z této skupiny vydělává pouze 1 USD denně. Každé třetí dítě v Albánii trpí podvýživou. 12% albánské populace je negramotných a oficiální statistiky uvádějí 14 - 15% nezaměstnanost, v odlehlých oblastech země bez jakéhokoliv průmyslu je však nezaměstnanost až 80%. Nezaměstnanost v praxi v průměru vysoce přesahuje 50 %. Masová tendence k emigraci je přítomná nejvíce mezi mladou generací. Dle dostupných údajů se v emigraci nachází již více než 50% albánské inteligence.
kultura
Díky svému geografickému umístění byla albánská kultura vystavena vlivům kultur sousedních, zejména řecké, římské, byzantské, turecké. Přesto všechno je zcela svébytná a homogenní. Velký vliv na rozvoj literatury a jazyka měly původně pouze ústní heroické bajky a legendy vznikající jako důsledek otomanské nadvlády. První písemné památky se datují do druhé poloviny 16. století. V 19. století pak proběhlo ilegální kulturní obrození spojené s rozvojem spisovných forem jazyka a literatury.
Albánština má dva základní dialekty - ghegský, kterým se mluví na severu (dnes pokládán za oficiální spisovnou verzi albánštiny) a toskský, kterým se mluví na jihu (byl pokládán za oficiální spisovnou verzi do konce 2. světové války). Přes společný základ jsou oba dialekty dosti odlišné, mluvčí si však většinou navzájem rozumí. Svým původem patří albánština k jazykům indo-evropským a je jejich jediným živým a moderním zástupcem.
Malířské a sochařské umění a architektura byly ovlivněny od ranného středověku uměním byzantským. Od 15. století je patrný velký vliv Itálie. Typická byla tvorba ikon a práce se dřevem - řezbářství.
aktualizováno: 01.11.2005 | nahoru
zajímavá místa
Hlavním městem Albánie, jeho administrativním, kulturním, ekonomickým a průmyslovým centrem je Tirana. Na jednu stranu město velké, hlučné, nepříliš přívětivé, na druhou stranu město plné památek a zajímavostí. Mezi nejnavštěvovanější patří tiranská muzea (Muzeum Národní historie, archeologické muzeum, městská galerie, muzeum známek) a hrady a pevnosti v okolí města (Pretrela – středověký hrad jižně od města, Preza). Další významnou památkou je mešita Ethem Beje, postavená v roce 1793 (pravděpodobně nejstarší budova v samém městě).
Albánie je především zemí hornatou. Hory pokrývají 2/3 území. Nejznámějšími horskými destinacemi jsou pravděpodobně Dajti, Llogaraja, Dardha, Bozdoveci, Voskopoja, Valbona a Thethi. Možností vyžití je velmi mnoho – lyžování (oblast Korca), horolezectví, treking, speleologie (jeskyně Jubani v oblasti Shkodra, Puci v albánských Alpách), jízda na horských kolech atd.
Díky bohaté historii nalezneme v Albánii velké množství archeologických památek. Nejvýznamějšími lokalitami jsou Apollonia a Butrint. Apollonia byla založena kolem roku 588 řeckými osadníky a brzy se stala městem s 50000 obyvateli. Stala se kulturním a obchodním centrem celé oblasti, kterým zůstala až do 3. století n.l. kdy byla zničena zemětřesením. Butrint (místo světového dědictví) na jihozápadním pobřeží země je městem, které podle legend založila Helena po útěku ze zničené Tróje. Další významnou historickou lokalitou je římský amfiteátr v pobřežním městě Durres – největší antický amfiteátr na balkánském poloostrově.
Významnými jsou národní parky v jezerní oblasti Ohrid a Prespa. Tektonická jezera Prespa (velké a malé) leží na jihovýchodní hranici (s Makedonií a Řeckem) země. Oblast jezer je chráněná národním parkem převážně z důvodu existence unikátních jezerních biotopů a zimních hnízdišť ptáků. Nachází se zde také archeologické lokality z doby bronzové. NP Prespa je propojen ochranným pásmem s NP Ohrid a tvoří tak největší souvislé chráněné území v Albánii. Jezero Ohrid je nejhlubším jezerem v zemi (naměřeny hloubky přes 300 metrů). Turistickými destinacemi kolem jezera jsou Lin, Pojska město Pogradec, Tushemisht a krasové vývěry Drilon. Dalším velkým jezerem na hranicích s Černou Horou je Shkodra - opět chráněno národním parkem. Na břehu jezera leží stejnojmenné město s bohatou historií a krásnou zříceninou středověkého hradu.
aktualizováno: 01.11.2005 | nahoru
svátky, události
- únor - malý Bajram (Bajrami i Vogël) - pohyblivé datum, odpovídá islámskému svátku al-Eid Saghir
- 14. březen - den léta (Dita e Verës) - od roku 2004 je národním svátkem
- 22. březen - Nevruz - náboženský svátek pocházející ze staré Persie, jarní rovnodennost, počátek jara
- duben - katolické (Pashkët Katolike) a ortodoxní (Pashkët Ortodokse) velikonoce
- 1. květen - první máj (Një Maji)
- 19. říjen - den Matky Terezy (Dita e Nënë Terezës)
- listopad - velký Bajram (Bajrami i Madh) - pohyblivé datum, odpovídá islámskému svátku Eid al-Adha
- 28. listopad - den nezávislosti (Dita e Pavarësisë) - vyhlášení nezávislosti na Otomanské říši (1912). Také nazýván "dnem vlajky".
- 29. listopad - den osvobození (Dita e Çlirimit) - konec 2. světové války, osvobození od fašismu
- 25. prosinec - vánoce (Krishtlindje)
aktualizováno: 01.11.2005 | nahoru
vaše zkušenosti
Vaše komentáře:
a musím říci, že je to velmi dobře sepsané dílko, ze kterého jsem se dozvěděl mnoho dalších zajímavých informací. Snad jen by stálo za to jej aktualizovat s ohledem na rychlý vývoj v této zemi.Jen údaje o kvalitě zdejších silnic jsou poněkud nadnesené - jsou totiž strašné.Příroda je natur a fantastická, pláže úžasné a liduprázné,lidé vstřícní,někdy až příliš.S vrcholnými politiky a jejich praktikami jsem naštěstí neměl co do činění.