seriál Vanpacking | Stáša Suk | dalky.cz

Vanpacking? Cože? - ... protože však v Austrálii není snadné dostat se na spoustu zajímavých míst, nemáte-li vlastní povoz, a navíc ubytování i v hostelech dnes dosahuje nestydatých cen, je čím dál populárnější si i na dobu poměrně krátkého pobytu tady pořídit kempovací vozidlo, nebo prostě dodávku (van), kterou je poměrně snadné si na kempování upravit.

Pozemek - Jak pokračuje projekt "Vanpacking"? Přečtěte si informace o zakoupeném pozemku. Líbí se vám? Nechtěli byste také přiložit ruku k dílu?

Začínáme se zabydlovat - Slíbil jsem přinášet novinky o postupu prací na našem novém pozemku, budoucí to vanpackerské základně. Nevím, zda tyhle informace budou pro čtenáře dostatečně vzrušující, nicméně je to to nejzajímavější, co se momentálně v mém životě děje...

Nezapomeňte se ohlásit... - Jinak jsem jednou tento týden vyplašil hada, který mi na ponku hlídal vercajk, to už mě tolik srandovní nepřipadalo. Začalo být teplo, a plazi se vyhrnuli z doupat. Ten co mi hlídal vercajk byl šedohnědý, prý se na jeho uštknutí neumírá, jen je člověku hodně blbě. Děkuju pěkně, raději bych nainstaloval něco, co by je odpuzovalo.

Elektrika, aneb udělejte si sami - Ne vždycky člověk ovšem potřebuje svářet, a nevýhodou tohohle zařízení je, že nežere o moc míň, i když běží skoro naprázdno. Když jsem po dva nebo tři večery používal svůj lapťák poháněný přes invertor ze záložní baterie autobusu, vyplácal jsem jí do mrtě a musel jí dobíjet generátorem, který nejenže zbytečně žral, ale dělá kravál, neříjemný hlavně v noci. Zlákalo mě tudíž zaexperimentovat si se solární energií...

Noční strašidlo - Včera jsem si zanedlouho všiml, že moje práskání dveřmi je tu někomu proti srsti. Usoudil jsem tak, z podivného nazlobeného hlasu, který mě pokaždé napomenul. Už jsem zapomněl, co je tohle za zvíře, že by nějaký pták? Ozývalo se to ze stromu, zvuk, který by se snad dal nejlíp popsat jako dlouhé pomalé krkání.

Žabky - Asi před dvěma týdny mi přišlo divné, co se to za slunných dnů, tvoří za černé usazeniny na mělčině u břehů rybníčku. Při bližším ohledání jsem zjistil, že jsou to snad statisíce pulců, kteří se tam vyhřívali na sluníčku. Netrvalo dlouho, a přes můj tábor táhnou celé dny od rána do večera stovky asi patnácitmilimetrových žabiček.

Krajané - Nezávisle na státotvorném a národnostním uspořádání v Evropě, zdejší klub se nadále jmenuje a považuje za československý. Na Gold Coast existuje i další slovenský klub, patrně vzniklý z frakce odtržené během změn v hlavních stanech v Evropě, nicméně oba kluby se dnes navzájem podporují a spolupracují. Pro mě je to hlavně další místo, kam si zajet k muzice, nebo jen na sklenku.

Vanpack hotov... - Před dvěma týdny jsem konečně dostal čísla na svůj nový van, a zhruba jsem ho vybavil tak, jak má vypadat správný “vanpack“ (podle vzoru “rucksack“). Rád bych vám popsal a ukázal, jak taková věc vypadá, abyste věděli, na čem se dá během návštěvy této země ušetřit kolem $100.- týdně za jednu osobu, nebo $160.- za dva lidi na činži.

Spojení se světem - Tak tedy dnes, 30.11.2000 kolem deváté ráno přijel řemeslník od firmy Telstra, a do boudy, kterou jsme tu za minulé dva víkendy vystavěli, zapojil linku z kabelu, který firma natáhla pouhých dvacet metrů od dohodnutého místa. Naštěstí řemeslníci znalí poměrů, nechali přibližně stejnou délku kabelu v záloze, čili spojení se zdařilo. Jediné, co mi tedy zbývá pořídit, jsou dveře, a modem.

První hosté - Vanpackerská základna ještě není o moc dál, než ve formě mlhavých představ v mojí hlavě, ale už se tu objevilo pár prvních návštěvníků...

Silvestr 2000 - Po zkušenostech s vanpackerskou návštěvou v českém klubu jsem se neodvážil ho tam lákat, krom toho, na silvestrovskou estrádu byl sál už dávno vyprodán. A tak, jakožto otrlý backpacker, vydal se Franta strávit tuto noc na Byron Bay, nevýchodnějším to výběžku australské pevniny, kde doufal zažít vzrušující Silvestr s uvítáním nejčasnějšího úsvitu nového tisíciletí nad Australskou pevninou.

Další hosté - Oproti Sydney mi připadá, že v Brisbáně není zdaleka taková poptávka po levných vozidlech. Za tuhle cenu v Sydney by člověk musel být na místě před osmou ranní v den vyjití inzerátu, aby měl jakous-takous naději na úspěšnou koupi. Van byl pojízdný, jen nepřihlášený, tak jsme museli vyřídit papíry na převoz, a odpoledne dorazili na mou základnu do Laidley. Franta neměl námitek na dohodu, že za mou pomoc s přípravou vanu mi později píchne s busem. Není sice technický typ, ale to je vlastně co potřebuju, někoho spíš s cítěním estetickým, kdo by na busu řídil práce výzdobné.

Když nastaly deště - Když drotista odjížděl, poradil mi ať se modlím, aby nezačlo moc brzo pršet, jinak že mi z cesty i placu zbyde jen blátivá jáma. Asi mi tam nahoře má někdo za zlé, že jsem atheista, neb hned za pár dní dobře sprchlo.

Ze života hmyzu - ... s komáry je tady potíž, dostanou se všude. I když dáš do oken sítě, ti malí jimi prolezou, a ti velcí si okno otevřou. Jediná fungující ochrana je pocákat se tím maglajsem co je odpuzuje, dnes je věda už tak daleko, že se vyrábějí i takové, co odpuzují jenom hmyz, nikoliv lidi.

Konečně bohatej... - Aby se peníze náhodou nedostaly nějak do špatných rukou, honem jsem za ten zbytek nakoupil pár drobností, jako 65W solární panel na boudu, abych nemusel startovat denně generátor, náklaďákovou baterku, aby tu elektriku střádala, Invertor, aby z baterky dělal 240V a nový malý generátor.

Mašinky - První neděli v měsíci (tentokrát květnu), jsem se vydal prozkoumat sraz miniaturních železničářů v sousední obci Grandchester. Mimo jiné se zdá, že miniaturní železnice se v Austrálii za posledních deset nebo patnáct let neuvěřitelně rozmohly. V roce 1988 na cestě okolo kontinentu jsme objevili jen jednu takovou železnici v Busseltonu v Západní Austrálii. V posledních pár letech jsem narazil nejmíň na čtyři další.

Rušné dny - Nejdřív se stavili na pokec dva cestovatelé, Štefan s Martinem, a zkejsli tu hned pár dní, aby se setkali s Frantou vracejícím se z jeho spanilé jízdy. Po roce pobytu a cestování, byl pro ně cennou studnicí čerstvýchých informací. Bohužel neměli dříve tušení o těchto stránkách, takže chudáci koupili v Sydney obyčejný station wagon, ve kterém museli denně přehazovat bágly zezadu dopředu na noc, aby měli místo na spaní, a ráno zase nazpátek, aby mohli řídit. Když člověk neplánuje cestu na dlouho, dá se tak také přežít, momentálně ovšem by bývali mohli za stejné peníze mít Frantův van, a užívat si daleko většího pohodlí...

Práce, práce... - Trochu jsme zjišťovali, jak to tu vypadá s pracovními příležitostmi, a jak se zdá, je tady v okolí práce docela dost, tedy hlavně při sklizni zeleniny a ovoce. Platí se něco kolem $11.- až $12.- na hodinu, pokud neděláte v úkole, to pak může hodit i víc. Práce za hotovku na dlaň se tu jak se zdá také občas najde, ale chvíli trvá, než to člověk vystopuje. Větší farmy chtějí zpravidla vidět daňové číslo a pracovní víza. Jak mi zkušení místní hobos radili, číslo se dá zfixlovat, jméno pozměnit, a víza neukazovat. Když to vyjde, je možné asi tak měsíc v klidu pracovat, než se člověk musí pohnout dál, neb prý asi 6 neděl trvá, než se firma od berňáku dozví, že zmíněné číslo a jméno neexistuje.

Roh hojnosti - Díky všemu frmolu okolo nedávných událostí jsem se ještě ani nedostal k reportáži o rohu hojnosti, který na nás vysypala víla štěstěna během června a července. Zcela nevinně při hledání autobusu vhodného k úpravě na zájezdy do přírody, jsem narazil na člověka, který kromě vozidla, mimochodem nevhodného pro můj účel, měl na svém pozemku hromadu plechových vrat a rolet. Na nesmělý dotaz, kdeže se tyhle věci seženou, mi slíbil dodat adresu, jen v případě, že tuhle hromadu z jeho pozemku odstraním.

Rady a porady - Po delší době se opět vracíme k seriálu Vanpacking, tentokráte podrobným shrnutím. Dozvíte se jaké auto, kde a jak koupit, jak je to s pojištěním, registrací a dalšími potřebnými úpravami interiéru!