Sežer klokana, zachraň svět
aneb Australský způsob boje s globálním oteplováním. Cože? Globální oteplování již není in? Tak tedy pardon – s globální změnou klimatu.
Poslech rádia je mojí tradiční páteční kratochvílí – kolem osmé ráno vyrážím z Brisbane po Warrego Highway směrem do vnitrozemí, minu Ipswich a zhruba za hodinu jsem v Laidley u prvního vrtu, změřit hladinu podzemní vody a jede se dál. Pokud místní farmáři pracují jak mají a necítí urgentní potřebu sdělit mi, že Johna včera kopla kráva a Jack byl tak pissed, že spadl z traktoru, bývám za pět hodin s prací hotov a hurá zpět do Brisbáně. Na to vykecávání s domorodci si nemůžu moc stěžovat – přeci jen jsem rád, že si na mě za ten rok aspoň trochu zvykli a přestali mě podezřívavě sledovat přes mířidla kulovnice. Někteří…
Ale zpět k tomu rádiu. Jelikož nejsem hrdým vlastníkem televize, beru svou pravidelnou páteční seanci jako shrnutí událostí, které šly během týdne trochu mimo mne. Mám rád kecací radiostanice, tak jsem téměř zákonitě po krátkém průzkumu éteru skončil u ABC Radio National. Zdejší talkshow jsou většinou směskou pro mne zajímavých témat – od výživy a vaření, přes knihy a literaturu až po vědu a techniku. Ale čas od času se objeví reportáž, kterou si soukromě ukládám do šuplíku s nálepkou WTF. Toto byla jedna z nich.
O co konkrétně jde? Vědci přišli s návrhem, jak snížit australskou produkci skleníkových plynů. Bohužel, doktor George Wilson, který za návrhem stojí, zatím nenalézá u svého okolí příliš velké pochopení. Studie doktora Wilsona, kterou publikoval v časopise Conservation Letters navrhuje, aby australští farmáři snížili chov dobytka o 30 procent a místo toho se zaměřili na chov klokanů na maso.
Australské krávy a ovce mají totiž na svědomí až 11 procent australských emisí skleníkových plynů. Pokud farmáři sníží počet dobytka a zaměří se na klokany, silně tím přispějí k boji proti globální změně klimatu. Nehledě na to, že klokaní tlapky – na rozdíl od kravských kopyt – jsou daleko šetrnější k půdě a na budoucích klokaních farmách by tak docházelo k erozi v mnohem menší míře, než nyní. Doktor Wilson a jeho tým z Australian Wildlife Service se nyní snaží vypočítat, jakou roli by klokaní farmaření mohlo hrát v globálním schématu obchodování s emisemi. Pokud dojde ke snížení počtu dobytka a zvýšení počtu klokanů z dnešních odhadovaných 30 milionů na zhruba 175 milionů, množství metanu, který nebude vypuštěn do ovzduší má současnou tržní hodnotu zruba 650 milionů AUD. A dotaz, jaký vztah má pan doktor ke klokanům, dotyčný pravil, že výborný – nejraději má klokany na grilu.
A do toho hraje znělka seriálu Skippy. Tohle se už nedalo vydržet, musel jsem zastavit auto. Poté, co jsem se přestal svíjet, zjistil jsem, že mě z jetele u cesty pozoruje poněkud znepokojeně malý wallaby. Asi ještě netušil, co na něj australané chystají.
Austrálie má obecně velmi špatnou pověst, co se týče ochrany životního prostředí. Pokud pominu poněkud nešťastné snahy týkající se zdejší legendární zaječí populace nebo méně známého případu s importovanými ropuchami, které měly zachránit zdejší pole s cukrovou třtinou, přístup australanů ke svému křehkému přírodnímu bohatství je velmi macešský. Celá ta taškařice kolem celosvětového obchodování s emisními povolenkami (carbon trading), která je zde v tomto okamžiku velmi v kurzu a která je prezentována jako téměř všespasitelná je sice fajn, ale že má Austrálie (například) velmi silné problémy s vodou, to bohužel většinu obyvatel Austrálie (zejména tu většinu, která žije ve velkých městech) příliš netankuje.
Buďme však pokrokoví a použijme moderního způsobu vyjádření dopadu lidské činnosti na své okolí - carbon footprint. Bohužel, i z tohoto pohledu mají australané docela máslo na hlavě – jsou největšími znečišťovateli na světě – měřeno na osobu. V tomto světle se jeví mentorování australského premiéra Kevina Rudda na téma „snížení emisí CO2“ při jeho návštěvách Indie a Číny poněkud pokrytecké. Když k tomu připočteme fakt, že Austrálie je jedním z největších vývozců uhlí právě do Číny je to pokrytectví dvojnásobné. Ostatně na toto téma vyšla v jedněch novinách docela pěkná karikatura, na které se Kevin Rudd ptá svého čínského protějšku: „A co s tím uhlím budete dělat? Doufám, že ho nechcete spálit?“
A poučení na konec? Nevím… Pojídání klokanů coby recept na záchranu světa mi přijde býti poněkud nešťastným. Navíc, silně mi vadí generalizující a zjednodušující výkřiky do tmy.
Pár odkazů:
- ABC Radio National – možnost on-line poslechu, možnost stažení jednotlivých pořadů ve formátu MP3 k pozdějšímu poslechu
- The World Today: Kangaroos could play key role in climate change – reportáž citovaná v tomto textu.
- Dr. George Wilson – career history – on-line profil inovátora australského chovného průmyslu.
- Times Online: Australians say eating kangaroos will save the world – článek na stejné téma
Disclaimer: autor tohoto článku žije v Austrálii třetím rokem a dosud nejedl klokaní steak. Ne že by pohrdal klokaním masem, prostě zatím nebyla příležitost. Vystudoval geologii a na globální změnu klimatu má svůj názor, který není (ale tak trochu vlastně je) obsahem tohoto článku. Myslí si, že ochrana životního prostředí je dobrý nápad, ale je přesvědčen, že snižování emisí skleníkových plynů nerovná se záchrana světa. Myslí si, že polétavý popílek (nejlépe mírně radioaktivní), sloučeniny dusíku a síry, těžké kovy, polychlorované bifenily, freony v horních vrstvách atmosféry, zasolování půd a nedostatek vody jsou mnohem větším problémem než CO2.
11.08.2008 | Pavel Dvořáček | kategorie: jen tak | země: Austrálie | zobrazeno: 2633x
