Kulturní šok
Zvláštní je, jak depresivně působí Austrálie několik dní i déle po příjezdu na většinu imigrantů. Je známa řada případů, kdy dokonce i emigranti z tehdejšího Československa podlehli tomuhle pocitu natolik, že se ve zmateném úprku odsud zastavili až v náručí rodné totality…
Letadlem cestuju hrozně rád, mám vždycky pocit, jako by člověk vzdálením se od zemského povrchu opustil zároveň všechny problémy s tím povrchem související. Nicméně při 27 hodinovém přeletu z Evropského na Australský kontinent se už před polovinou cesty začnou projevovat různé problémy související s omezenou možností pohybu, které ani občasná procházka během mezipřistání nedokáže vykompenzovat.
Spát se i na mírně připoskloněné sedačce také moc nedá, takže jsem po přistání v Sydney v mátožném stavu jen okrajově vnímal, jak letušky a letušáci prošli po celé délce kabinou a vystříkali na nás několik plechovek jakéhosi spreje. Patrně se australské úřady obávají, aby jim náhodou na kontinent někdo nezavlekl nový druh blech či jiné havěti. Mají s tím nedobré zkušenosti, po tom co se jim tam v minulosti kromě notoricky známého případu s králíky nebezpečně přemnožili dovezení velbloudi, osli, ropuchy, buvoli, prasata a jiná havěť, na kterou si teď hned nevzpomenu. Doufám jen, že než výše zmíněná zvířata tenkrát vysazovali z lodí, že je také neopoměli důkladně nasprejovat.
Zvláštní je, jak depresivně působí Austrálie několik dní i déle po příjezdu na většinu imigrantů. Je známa řada případů, kdy dokonce i emigranti z tehdejšího Československa podlehli tomuhle pocitu natolik, že se ve zmateném úprku odsud zastavili až v náručí rodné totality.
V jednom rozhovoru s takovou rodinou jsem se dočetl, jak honem začali i bez znalosti jazyka tvrdě pracovat každý ve dvou zaměstnáních, aby za 4 měsíce vydělali na letenky pro sebe i děti na cestu do Evropy. Napadlo mě hned, kolik zaměstnání a roků by potřebovali, aby uklízením a mytím nádobí vydělali na takovou letenku v Československu. No ale kvůli penězům jsem přece neutíkal, a když mě sem jednou někdo zadarmo dovezl, byl bych přece blázen abych jezdil jinam, dokud si to tu pořádně neprohlídnu.
13.07.1999 | Stáša Suk | kategorie: zápisky z cest | země: Austrálie | zobrazeno: 4803x
Tento článek je součástí seriálu Cancy. Nezapomeňte si přečíst i další články:
- Jak to cestování započalo
- Kulturní šok - právě čtete...
- První práce
- Nůžky na plech a jiné kulturní odlišnosti
- Bramboráky
- Alternativní energie
- Australské odbory
- Devizák
- Podnikání
- Plechové obrazy
- Import
- Dokolečka
- Australské vnitrozemí
