Chvějící se minarety | Martin Lejsal | Írán | dalky.cz

Chvějící se minarety

Pokud se někdy vypravíte do Esfahánu, velmi doporučuji navštívit zajímavý architektonický úkaz s názvem Shaking minarets, neboli Chvějící se minarety. Vzhledově to sice není nic zvláštního, pokud nepočítám krásnou zahradu kolem a starobylou mešitku a minarety. Celá stavba je postavena nad hrobem světce ze 14. století, který má údajně zázračné schopnosti, projevující se v uzdravení poutníků. Davy věřících se sem tedy sjíždějí vyprosit si pomoc ve svých nemocech a my cizinci se pokocháme oním úkazem.

V této galerii je 3 obrázků. Zobraz celou galerii

Po ranní kávě a klidné snídani, jsem se vypravil na autobus. Minarety jsou totiž asi 7 km od centra města a lépe je dopravit se k nim městskou dopravou. Nejprve jsem se marně sháněl odkud odjíždí. Neustále jsem se snažil od místních získat informaci, kde má zastávku. Anglicky jsem se nikam nedostal a tak jsem to zkusil persky. Koho jsem zastavil, toho jsem se ptal na Manár-e-džorbán. Asi jsem neměl tu správnou výslovnost, protože všichni kroutili nechápavě hlavou. Nakonec, po asi stém vyslovení názvu mi jeden z kolemjdoucích porozuměl a ukázal cestu. Tím to pochopitelně neskončilo, protože čísla jsou na autobusech zásadně v perštině, takže jsem se u každého autobusu musel ptát znovu. No nic, nakonec jsem ten svůj našel a pohodlně se usadil. Jenže po chvíli, kdy na mě někteří muži koukali jako na vraha jsem si uvědomil, že sedím v sekci určené výhradně ženám. Vystřelil jsem jako raketa a posadil se do správné části autobusu. Bylo tu čisto a voňavo.

Asi po dvaceti minutách jízdy jsem byl na místě. Bylo kolem půl deváté a právě jsem vstoupil do krásné zahrady, v jejímž středu stojí právě Chvějící se minarety. Problém byl v tom, že prohlídka měla začít až v jedenáct. Ale to už zase musím být jinde a navíc navečer odjíždím do Šírázu. Tak jsem šel za průvodcem a zeptal se ho, jestli by se mohly minarety začít chvět o dvě hodiny dřív. Že samozřejmě přispěji na nemocné, tak jak mi to naznačoval. Chvíli se ošíval a dělal drahoty, ale zelená barva bankovek na jeho tváři nakonec vykouzlila souhlasný úsměv. Chvíli jsem nevěděl co se bude dít, ale vše bylo velmi prozaické. Průvodce křepce vyběhl na jeden z minaretů a chytil se za dřevěné madlo. Nevěděl jsem co má za lubem, ale pozorně jsem ho sledoval. Držíc se madla, začal s minaretem pohupovat do strany. Nejprve neznatelně, ale postupně stále zřetelněji. Aby to bylo nejen vidět, ale i slyšet, na obou minaretech jsou upevněny zvonky. Když rozkýval první minaret, zvonky řinčely jako o závod. Ale pak se stalo něco, s čím jsem nepočítal. Najednou se začal kývat i ten druhý minaret a i jeho zvonky se rozezněly. Ačkoliv je dělilo asi deset metrů, přesto se oba dva chvěly. Nevím co by na to řekl odborník na statiku a jakým systémem jsou oba minarety propojeny, aby mohl vzniknout tento úkaz, ale rozhodně je to velmi působivé. Poutníci věří, že je to zázrak. Což je pochopitelně také vysvětlení a nevidím důvod, proč jím nerozšířit paletu názorů na tuto zajímavost.

Ještě chvíli jsem se procházel po zahradě a nakonec se vydal zpět na autobus. Jak jsem tak procházel ulicí, zahlédl jsem před sebou dvě paní učitelky celé v černém hábitu a kolem nich asi deset děvčat ve věku deseti let, které měly také černý hábit, ale i žlutý šátek. To je znak dívek ze základní školy. Je to docela chytré, protože v záplavě černých zakuklenkyň jsou tak snadno k rozeznání. Co ale bylo ještě zajímavější, byl chlapec přibližně stejně starý, který na děvčata neustále dorážel. Měl zásobu papírových pytlíků a vždy jeden nafoukl a u jedné z nich ho práskl. Ta samozřejmě nadskočila a pořádně se lekla. Když slečny usoudily, že jeho rošťárny překročily tolerovanou míru, společnými silami se za ním rozeběhly a pěkně ho prohnaly. Ten když viděl, jak se k němu blíží rozlícená děvčata, dal se na útěk. V kalhotách a triku mu to šlo pochopitelně rychleji než dívkám a tak se poměrně snadno dostal do bezpěčné vzdálenosti. Musí si chlapec začít pomalu zvykat, že ženy nejsou tak snadno ovladatelné a je třeba s nimi počítat jako s partnery. Však se mu to za pár let bude hodit. To už se ale o jejich přízeň bude ucházet docela jinými způsoby.

Zbytek dopoledne a odpoledne jsem se ještě prošel po centrálním náměstí a nakonec nezbylo, než se sbalit a společně s Ištvánem se nechat taxíkem odvézt na autobusové nádraží. Zítra nás čeká Šíráz a především starodávna Persepole. Už se těším, ale Esfahán mi zůstane ještě dlouho v srdci.

Mapa popisované lokality

Stáhnout mapové body

stáhnout KLM soubor c-chvejici-se-minarety-esfahan.kml (Google Earth)

stáhnout GPX soubor c-chvejici-se-minarety-esfahan.gpx (GPX - GPS Exchange)

02.01.2008 | Martin Lejsal | kategorie: zápisky z cest | země: Írán | zobrazeno: 2945x

Tento článek je součástí seriálu Íránské putování. Nezapomeňte si přečíst i další články:

Tématicky příbuzné články:

Netušené krásy Teheránu

komentáře...

Máte k tématu co říci? Je něco jinak? Chcete něco doplnit? Dejte nám prosím vědět!

Před odesláním vašeho komentáře si prosím přečtěte pravidla pro psaní příspěvků. Dále prosím, nepoužívejte HTML formátování, nebude zohledněno!

Chvějící se minarety | Martin Lejsal | Írán | dalky.cz